Týden 2 začal nedělí 22.9., kdy jsme vstávali v 5 hodin ráno a jeli do Currumbin Alley Surf School. Mimochodem, na Currumbin jsou jedny z nejlepších začátečnických vln. Původně bylo v plánu, že se já sama zúčastním skupinové lekce pro ženy, která měla být za skvělý peníze (skvělý tady znamená 40 AUD za hodinu a půl učení). Tak jsem si ještě v sobotu několikrát volala s instruktorkou Tracey, abych se nakonec dozvěděla, že se jí žádná další žena do skupinové lekce nepřihlásila.
Udělala nám ale nabídku cenově výhodné soukromé lekce pro nás dva s Adamem, a tak jsme na to v rámci prohlubování partnerského vztahu kývli. Shodli jsme se, že si surfování zaslouží samostatnej článek, ale ve zkratce: je to hyper těžký, hyper náročný a chtělo se mi brečet smutkem z toho, jak mi to nešlo a radostí z toho, jak to Adamovi šlo. A odnesla jsem si obouchaný kolena snad víc, než když jsem se učila lyžovat na harrachovských svazích. Ten půjčenej dlouhej surf nám nakonec zůstane (jakože si ho od současný majitelky koupíme), ale ještě musíme někde sehnat tu náhradní ploutvičku.
Přes týden jsme nebyli ani na jednom velkým nákupu, ale na několika menších. Toastový chleby nám už lezou i ušima (nikde na světě se podle mě nedá sehnat tak dobrý pečivo jako máme my v Čechách), ale máme aspoň oblíbenou pomazánku ze sušených rajčat. Snažíme se vařit cenově přívětivá jídla a stýská se nám po stravenkách a meníčkách k obědu za 120 korun. Udělala jsem si radost a konečně jsem si koupila (ne, hezkou zrzavou barvu na vlasy ne, taková tady není) několik produktů pečující kosmetiky značky Sukin – australská a čistá přírodní – všechno bude v souhrnným článku o nakupování.
Začala jsem chodit do školy. O mým prvním dnu na Browns English Language School jsem už psala tady. K detailům o škole připravuju další článek, ale obecně: je to dobrý! Byla jsem nejdřív taková otrávená, že musim zase chodit do školy, psát úkoly (cestou ve vláčku) a že se budu muset každou neděli učit na testy. Ale baví mě to tam. Máme teď na dva týdny výbornou učitelku Sabine, hodiny rychle utíkají a “domů” fakt chodím s novýma znalostma, který se budou hodit v praxi.
Je nás ve třídě 16 a já už normálně zapomněla, jaký to je, když musíte sdílet místnost s někým, kdo strašně nahlas tahá nudle z paty a vy mu nemůžete říct, že je čuně a ať se jde vysmrkat na záchod. Nikdo nepoužívá na zápisy laptop, takže jsem vzala první učící den KMart útokem a koupila jsem si blok, obyčejný tužky, gumu a ořezávátko. A řeknu Vám, ty barevný učebnice se gumujou pořád stejně blbě jako před 15 lety. Ve středu byla ve škole naposledy jedna Brazilka a donesla brazilský mňamky na rozloučenou, brigadeiros. Takový měkký sladký kuličky a já měla výbornou kokosovou, co chutnala přesně jako doma dělaný vánoční Rafaelo z kondenzovanýho Salka.
Byli jsme zase v naší agentuře, kde jsme si v pondělí poslechli základní věci o Austrálii, vízech, pracovních náležitostech, zdravotní péči a to, že v KMart nemáme kupovat boty. V pátek jsme tam byli znova poslechnout si něco o tom, na co všechno tady potřebujete různý pracovní licence, kam se máme chodit ptát na práci a kam zkusit napsat. Vytiskli jsme taky několik Adamových CVček. Tak teď je ještě rozdat.
Adam se během týdne snažil zorientovat ve všech těch webech, co práci nabízí (podotýkáme, že když už se dá najít nějaká dobrá nabídka, je tam často nějakej háček – třeba požadovaný trvalý bydliště v Austrálii, zcela plynulá angličtina atp. – asi proto spousta lidí nakonec začíná s úklidem nebo v pohostinství, kde je nejvíc nabídek), snažil se sám si ujasnit, co by vlastně chtěl jít dělat a vysílá do vesmíru přání, aby ho vzali do EB Games, obchodu s (video)hrama a souvisejícím zbožím. Přál si to už v Praze a dokonce ho chtěli vzít, ale už dělal v Decathlonu a nabídli mu docela málo peněz. Tak si říkám, že od tý doby zase pokročil, naučil se přát si věci ještě lépe a na ten druhej pokus by to mohlo vyjít. A zdejší minimální mzda není vyloženě nedůstojná (18,93 AUD / hod.).
Já se zatím soustředím na školu, kde bych měla být denně do tří (ale nejsem, protože se zatím nevěnuju dobrovolnému odpolednímu samostudiu), práci vyloženě aktivně ještě nehledám, ale myslím, že půjdu zkusit nějaký obchody s oblečením. A nebudem si lhát, v CV toho po pěti letech na vysokým státním úřadě, kam jsem nastoupila hned po škole, moc použitelnýho pro prodej nemám.
Z jiného soudku. Mají tady restaurace, kam si můžete donést vlastní pití. Po půl 1 ráno už se nedostanete do klubu, a když se tam dostanete dřív, tak Vám po 3. hodině ráno už nenalejou.
Byli jsme poprvé (a podruhé) v krámě s alkoholem a je to drahý. Je to drahý tak moc, že se z nás možná stanou abstinentka s abstinentem. Jako jasně, vždycky si můžete koupit levný krabicový dvoulitrový víno (který se jinak kupuje do restaurací na vaření), ale celou sobotu Vás potom bolí hlava. A taky přemýšlím, jestli na to (levný krabicový víno) nejsem už moc stará a na kupování kvalitního alkoholu moc spořivá.
Jakože… já si občas ráda dám gin&tonic nebo cinzano, ale nepotřebuju ho zase tak moc, aby se mi za to chtěly utrácet takový peníze. Protože srandu my si umíme užít i bez promilí. Uvidíme, až začneme pracovat. Adamovi začíná chybět pivo. Když kupuje nějaký alkohol, co je ve flašce, tak se Vás zpoza pultu rovnou zeptají, jestli chcete pytlík. Pít na veřejnosti se tady totiž nesmí. Tak jsme si ho vzali a šli s Honzou z Děčína na pláž a při stmívání pili bílý víno.
Je tady zima. Věřte nebo ne, ale u moře pokaždý fouká jako blázen, za celej tejden jsem nebyla ani jednou v plavkách. Jakože dlouhý kalhoty nosit nebudu, to kvůli tomu jsem nejela do Austrálie, ale já si radši každej den zabrblám, že mi je zima a že se neumim oblíknout a jsem dobrá (holky z bývalý práce by o tomhle mohly psát romány – že jo, Péťo, Niky?). Mám z tý klimatizace tady všude (vláček, škola, obchoďáky) bolavej krk. Adam se do vody odvážil, to je jasný. Ale ani na to surfování to teď moc nebylo.
Ranní noviny se tady rozváží zabalený v igelitu. Proti dešti dobrý, ale co ekologie?
Po psech se tu moc neuklízí (nebojte, k tomuhle tady fotka nebude), ale zase je fakt, že jich tu tolik na ulici nepotkáte.
Z pláže jsme viděli v dálce hrát si velryby. Možná si teď říkáte, jak jsme to na dálku poznali, ale ty velký ocasy plácající o vodu rozhodně nebyly žraločí. Pořád jsme unešený z kaloňů a barevnejch papouchů, co nám lítají na zahradu.
Objevili jsme tady dokonalej bizár. Chcete si sebe nebo Vaše dítko nechat vyfotit v dobovým oblečku a kulisách? A co třeba holčička v batolecím nebo předškolním věku v síťovaných punčochách jako sexy prostitutka z westernového saloonu? Ne?
Pořád čekáme na australské daňové číslo, a tím pádem stále ještě nemáme australský kreditky. Ale protože jsme s sebou vezli určitou hotovost, kterou teď máme zašitou v matraci, ještě nepanikaříme.
Od středy máme novou spolubydlící ze Španělska. Jmenuje se Mar, je veganka a byla hodně překvapená z kuřete v mrazáku, kterej máme společnej (věděla, že maso nejíme). To kuře ale není naše, fakt!
Budeme se za dva týdny stěhovat. Sice to bude dál na vláček, ale za to horší cesta, ale my se toho nebojíme, protože… budeme mít kola! Teda Adam už to svoje rezavý žihadlo (z druhý ruky) má, přivezl si ho v sobotu navečer. Potřebuje akorát promazat brzdy. Pro mě ještě pořád sháníme. Prý se tu kola dost kradou, tak nechceme kupovat nový / drahý. Ale těch levnějších je na Gumtree a Marketplace docela dost. Dají se sehnat třeba už od 80 AUD, takový krásný retro silničky s košíkem vepředu. Cena se zvyšuje úměrně menšímu množství rzi. A dřív nebo později Vám tady v tom mořským vzduchu zrezne každý kolo.
Anglické okénko nakonec
Věděli jste, že pořadí přídavných jmen, které používáte pro jedno podstatné jméno bez spojky “and” má v angličtině své pořadí? Že jako není jedno, jak je použijete? Ne? Já právě taky ne, a to jsem se anglicky učila od 4. třídy.
Takže mnomotechnická vychytávka tohoto týdne je: OSAS COMP (opinion – názor, size – velikost, age – stáří, shape – tvar, color – barva, origin – původ, material – materiál, purpose – účel).
Přenádherná – obrovská – středověká – buclatá – pozlacená – čínská – keramická – váza (chybí mi tam purpose, příklad ze školy je “závodní” u auta, ale pro vázu mě nic podobnýho nenapadlo).
Tak já se jdu učit na zítřejší test.
