Někdy ke konci týdne 10 se nám v sekci návštěvnosti našeho blogu objevila 1000. Tisícovka. Nevyznáme se přesně v těch blogovejch statistikách, ale je to tisícovka a my máme radost. Děkujééém!
Když se odstěhujete do Austrálie, víte, že to jednou musí přijít. I my jsme to věděli. Ale když se to stalo, stejně jsem vykřikla něco sprostýho, chytla se pravou rukou za srdce a mezi hlubokým dýcháním opakovala další sprosťárny. Pavouk velkej jako dlaň, po setmění na zdi našeho domu. Dost pravděpodobně byl z čeledi maloočkovitých a dost pravděpodobně to byl Huntsman spider.
Pokud máte pavouky rádi, tak si ho teď vygooglete. Pokud je rádi nemáte, nebo máte dokonce fobii, tak si ho teď (ani nikdy jindy) určitě negooglete. A pokud se rádi bojíte anebo jste zlomyslný (jakože se chcete radovat z toho, jak se máte v ČR dobře oproti Austrálii plný krvelačný havěti), podívejte se na konec článku pod nějaký další narůžovělý západový kýčky, kde je kámoš vyfocenej – z dálky, takže žádný drama. Mamka se mě ptala, co jsme s ním dělali. No, co… Dokud je na domě zvenku, je to kámoš.
Protože jsme věděli, že Adam brzy přinese domů svou první výplatu, tak jsme se rozhodli si jí užívat jakoby do foroty. Když měl v týdnu den volna, zajeli jsme si na oběd. A protože jsem už dlouho toužila po tý skoroveganský variantě burgeru v Hungry Jack´s, byla to jasná volba.
Zjistili jsme, že minule Adam neměl tehle burgerwannabe, ale nějakou veganskou placku v housce. Takže tohle nakonec bylo naše společný poprvé (i když Adam si zase trochu omylem dal tu samou placku). A musíme Vám teda říct, že to nemaso v burgeru je tak autentický (vůní a chutí), že mi přišlo skoro nepatřičný to jíst a Adamovi ochutnávat. Já jsem teda nikdy pravý nefalšovaný burgery moc nejídávála, takže nemůžu říct: to byste fakt nepoznali. Ale některý lidi na YouTube tohle říkají a my můžeme ten burger teda rozhodně všema deseti doporučit.
Udělali jsme si taky čas na kafe v místní kavárně Rudy´s Real Food, která patří Rudymu a Nele, co jsou původem z Čech. Dostali jsme výbornou kávu a já drink s červenou řepou a příjemně si popovídali. Mají spoustu vegetariánskýho jídla, tak se těšíme, až nám to vyjde a ochutnáme i to.
Byli jsme několikrát na pláži bez surfu. A fotil Adam a neměl to se mnou vůbec jednoduchý a bylo zataženo.
A byli jsme taky na pláži se surfem a fotila jsem já. A mně se TAK líbí ty barvy všeho kolem, když Slunce zapadá a všechno je pastelový a pěna v oceánu růžová…
V pátek v týdnu 10 byla první společenská akce u nás na baráčku. Přišla spousta lidí, bylo barbecue, popíjelo se. Akorát, že Adam vstával v sobotu chvíli po šestý ráno do práce, tak jsem držela basu a šla jsem s ním před půlnocí spát.
Jo a ještě takovej soukromej tip na závěr úvodní části. Když se Vám opravdu každou buňkou nechce zkoušet surfování, tak do toho oceánu nechoďte. On to pozná a záhy Vám vysvětlí, že v něm pro Vás takhle není místo. V neděli mě Adam přemluvil a ještě než jsme se zvládli dostat do vln, tak nás jedna smetla takovým způsobem, že jsem docela dlouho neměla tušení, kde je dole, kde nahoře a kolik jsem dělala kotrmelců, nevím ( Adam taky ne, protože to sice sledoval z vln opodál, ale smál se mi). To, že jsem měla písku plný plavky a všechny záhyby na těle, to bylo jasný dopředu. Ale já ho měla plno i v uších a do teď se mi v tom levým přelejvá buď voda nebo přesypává písek. A není to příjemný.
Schoolies
Slyšeli jste někdy o Schoolies? V Čechách máme svatej tejden na to, abychom se naučili látku za 4 roky ze 4 předmětů k maturitě. V Austrálii mají Schoolies, týden plnej alkoholu a paření věnován oslavě toho, že střední je za nima. Nechtěla bych mít koupený lístky, zaplacený úbytko a pak tu maturu třeba neudělat.
Gold Coast je oblíbená pařící lokalita, takže se na 1-3 týdny každej rok zaplní mladýma lidma, co mají na krku šňůrky s nápisem Schoolies, který slouží jako vstupka do barů, na koncerty apod., a pod paží nosí nejčastěji několik litrů vodky. Po večerech pak nezřídka vídáte na pláži lidi, který se neudrží na nohou, a když jo, strkají se s kámoškama/kámoše a vrhají se po hádce do vln. A když už si Adam pomalu svlíká triko jako Mitch Buchannon (ano, to je ten Bjůkenen) z Pobřežní hlídky s tím, že se nemůžeme koukat na to, jak o půlnoci tamhleta mladiství osoba běží do moře, někdo z její party se tomu naštěstí přestane smát a jde pro ni. Schoolies jsou, podle mě, rodičovský peklo. Žádný tábory nebo intry. Schoolies.
Tak dobrý, dost bylo stárnoucí Lenky… Popojedem k nějakým povinnostem.
Škola
Týden 10 byl zároveň mým školním týdnem 9, tudíž týdnem posledním. Poslední týden znamená mj. taky vyplnění dotazníku ne/spokojenosti a obdržení závěrečného hodnocení, certifikátu. Dotazník jsem vyplnila, samozřejmě, upřímně a obratem dostala moc hezký “výzo”. Mám vlastně samý áčka, až na B+ z výslovnosti. Nedá se nic dělat, východní Evropu v sobě zjevně prostě asi nezapřu. Mimochodem, jedna spolužačka z Belgie mě jednou slyšela nahrávat vzkazy na WhatsApp a pak následovala otázka: ty jsi z Ruska?.
Tak hezky, a věřím, že ne náhodou, to vyšlo tak, že moje poslední dvouhodinovka na BROWNS byla věnovaná hromadnému testování čokolády, na kterým jsme se domluvili den předem. Kdo chtěl, donesl nějakou svou oblíbenou dobrotu a pak jsme hodnotili, co je nej. Nebudu lhát, evropská čokoláda vyhrávala na plný čáře a australskej Tim Tam se mohl jít klouzat. Rozhodně mám nový favority, který Adam musí bezpodmínečně ochutnat!
Byla fotka nakonec, bylo hezký loučení a výměna kontaktů a uvidíme, jestli bude ještě někdy nějaký společný grilování.
Práce
Tentokrát nemá cenu rozdělovat to na Práce Lenka a Práce Adam, protože v prvně zmíné části by nebylo o čem diskutovat. Velká akce Lenka hledá zaměstnání bude intenzivně spuštěna v týdnu 11.
Adam a jeho první výplata! Svět je rázem veselejší, člověk si konečně nevyčítá drahou zmrzlinu nebo pivo. Tenhle týden měl Adam v práci už o něco klidnější. Dokonce tam měl i den volno v pracovních dnech (to je ten den, kdy jsme měli burger), už tolik nejezdil stavět a bourat, ale začalo se víc pracovat na skladu – inventura, úklid, stavění nábytku z palet a jeho rozvoz.
V pátek Adam přijel z práce autem (velikánskou dodávkou), který nějak jakoby trochu blbnou všechny dveře a nejde někdy úplně najistotu hermeticky uzavřít. Proto dostal jednu důležitou radu, a to: Adame, hlavně ať ti do toho přes noc nikdo nenasere, jo? A dopadlo to dobře.
