Tak… Představte si, že jste dostali vízum. Nejdřív se radujete a začnete si zvykat na to, že Vaší realitou se stane život v cizí zemi. Jste plní nadšení, všude to skromně oznamujete a po večerech googlíte “must do / see / visit” v Gold Coastu a okolí. A pak Vám dojde, že nemáte kde bydlet. Rozjedete teda přes Facebook akci: hledáme bydlení. A pak jste docela překvapení, že Vám chodí zprávy jako: Čau, hele bydlení nenabízim, ale prodávám auto, a to budete potřebovat úplně stejně jako bydlení. Řikáte si: to sotva! Ke všem těm počátečním výdajům teda rozhodně nehodláme přičítat ještě náklady na auto.
Čas plyne a Vy si zvnitřníte myšlenku, že všude budete jezdit na kole. A klidně i půl hodiny do nejbližšího obchoďáku Aldi, protože o něm se říká, že je nejlevnější. Přesvědčujete sami sebe, že to pro Vás bude beztak nejlepší – ten přirozenej pohyb, žejo. A pak teda seženete bydlení, přestěhujete se, stanete se součástí český komunity a zase slyšíte, že teda čím dřív auto koupíte, tím líp, protože se tady bez něj nedá pohodlně fungovat. Pořád si říkáte, že zvládnete fungovat i nepohodlně.
Jenže pak přijde škola, práce, zjistíte, že jestli je tady něco fakt na nic, je to MHD – na autobusy není absolutně spoleh, nedá se odhadnout, kdy přijedou, nenavazují, ujíždí Vám před nosem. Potřebujete pravidelně dělat nákupy, začne bejt 35 ve stínu a Vám se nechce vycházet ani na verandu, natož jezdit na kole 20 minut do nebližšího obchoďáku a tahat všechny ty konzervy na zádech. A co teprve, když chcete někam na výlet, kam MHD nejezdí vůbec (což je většina míst, který v okolí za navštívění stojí).
Bydlíte v sympatickým sdíleným domku plným sympatických lidí. Akorát, že je ten domek na cípu poloostrova nejvzdálenějším od mostu, kterej Vás spojuje s civilizací. Nebo aspoň s hlavní ulicí, kde jezdí vláček, a kudy se dostanete do těch obchoďáků na kole. Učíte se surfovat, tudíž máte dlouhý prkno, tudíž nejste schopní/é ho na pláž vozit na kole. A pěšky je to pětadvacet minut. A kdo někdy zkoušel nosit dlouhý prkno pod paží, tak ví, že to není úplně pohodlná a skladná záležitost.
Dedukce, indukce, analýza, syntéza. Auto je tady potřeba. Je žádoucím pomocníkem i prostředkem zábavy. Pokud jedete tzv. “na rozpočet” (jinými slovy nemáte peníze na rozhazování za zánovní třídvéřový sporťáky), nemusíte zoufat, protože tady se auta dají koupit v podstatě za “pár stovek”. Do 35.000 Kč máte ještě pořád dobrýho, starýho osobáka i s registrací, certifikátem pojízdnosti a provizí pro dealera. A když máte štěstí, vejdete se do tý ceny i u kombíku. Ale to předbíhám…
Kde shánět?
Pokud rozumíte autům, máte velkou výhodu. Protože nejsnazší způsob, jak se tady dostat k vozidlu, je najít si nějaký vyhovující na Market Place, nebo Gumtree – jak jsem psala už třeba tady, tohle jsou platformy, kde seženete v podstatě cokoliv. Spešl na auta je třeba Carsales. No a pak to auto jdete omrknout.
V ideálním případě víte, na co se máte koukat. Znáte ty modely aut, takže víte, který mají tendence se porouchávat a naopak, u kterých 300.000 najetých kiláků v podstatě neznamená nic moc dramatickýho, pokud pravidelně měníte olej. Poslechnete si zvuk motoru, zhodnotíte stav pneumatik a to, jestli ty vady na kráse, co ten auťák má, jsou v cajku a dá se s nima žít / jezdit anebo si je zvládnete za pár desetidolarů případně sami opravit. Pokud je tohle všechno ucházející, podepíšete nějaký papíry, auto zaplatíte, odvezete, další všední den ho zajdete na úřad přehlásit na Vás a je hotovo. Můžete nakupovat těžký věci a stíhat práci a surfovat a výletit o stošest.
Jenže! My s Adamem autům nerozumíme. Já v podstatě záměrně – nikdy mě nebavily a nebyly “tématem”, ve kterým bych se dobrovolně vzdělávala a zdokonalovala. Teoreticky bych měla zvládnout vyměnit třeba píchlou gumu (myslim, že jsem to měla dokonce u zkoušky na řidičák), ale v praxi bych asi spíš začala stopovat. Moje pravidelná údržba končí u dolejvání vody do ostřikovačů. A kdyby mi vloni před Vánocema totálně nenabourala jedna paní auto, jela bych asi druhou sezónu bez uklízení interiéru (po tý bouračce to udělali v servisu). Adam je na tom o něco líp – vybitý baterky, startování přes kabely, tohlento někam zpátky nastrčit, zandat, vyndat sedačky, to jako jo… Ale to je jakoby vlastně asi všechno.
Co vlastně chceme?
A tak si představte, že jste my. Fundovaně se dohodnete na tom, co hledáte: musí to bejt fakt velký, aby se v tom dalo spát a převážet surf (Adam). Mně je jedno, jak to bude velký, já se s metrem šedesát vejdu v podstatě všude, ale nesmí to bejt “moc” starý a nesmí to mít “moc” najeto (já). Takže (zase velmi fundovaně) sháníme kombík (anglicky wagon), kterej určitě ideálně bude aspoň o 10 let mladší než Adam (takže se pohybujeme někde kolem roku 2005), bude mít najeto max. 250.000 kilometrů a vejde se cenou se vším do $2.500.
© 2019 Cheap Student Wheels
Kromě toho, že takových aut na těch internetech moc není, tak se ještě dočítáte hlášky typu: svítí tomu kontrolka motoru, ale ptal jsem se mechanika a prej je to v cajku. Nebo: svítí tomu kontrolka motoru, ptal jsem se několika mechaniků, ale nikdo neví, proč. Nebo: svítí tomu několik kontrolek, ale žádná absolutně nemá vliv na kvalitu a stav wagonu. Nebo: motor má divnej zvuk, ale ptal jsem se mechanika a prej je to v cajku. Nebo: Nefunguje otevírání a zavírání oken, jedno teda zůstalo otevřený, ale můžu to zkusit nějak zařídit. Nebo: Auto prodávám bez certifikátu pojízdnosti i bez registrace, má najeto 328.000 km, rok výroby 1997, cena $1.900 je fixní a počítejte s tím, že bude potřeba brzy vyměnit olej, brzdový destičky, tlumiče, stěrače, startér a převodovku.
Takže propadáte trudomyslnosti a víte, že budete fakt potřebovat pomoct. Pokud nás čtete častěji, tak už víte odtud, co následuje. Dostanete číslo na auto dealera Lukea, kterej každej druhej pátek jezdí s lidma jako my na auto aukce do Brisbane a pomáhá jim s těma motorama a pneumatikama a poruchovýma modelama, a to za provizi $250, pokud dojde ke koupi auta. Voláte mu a skoro mu nerozumíte, protože je to Australan jak poleno. Domlouváte si datum, čas a místo setkání a v pátek 6.12. vstáváte před 6. hodinou ráno, jedete vláčkem a vlakem do stanice Upper Coomera. Tam Vás v 8 hodin nabírá Luke, jeho kamarád řidič, kterej dělá takový myšky, že se cestou chvílema bojíte o svůj život, a Novozélanďan Izra, kterej si chce taky koupit auto.
Auto aukce
Jsme na místě, s Adamem se tetelíme vzrušením, a to zdaleka ještě nevíme, co nás čeká. S Lukem se shodujeme, že naše požadavky jsou realistický, že skutečně existují i starší modely aut, který jsou známý svými spolehlivými motory. Máme půl hodiny, než začne aukce, procházíme hangár plnej aut a přichází první zklamání, když zjišťujeme, že wagony jsou tentokrát nedostatkový zboží. V úvahu přichází v podstatě jen jeden Holden (australská značka aut, která kupuje modely od Opelu), černej matnej, ale asi bude nad náš rozpočet. Nemáme se bát, na další aukci bývá víc aut a taky bývají levnější.
Je 10 hodin a začíná aukce. Probíhá to tak, že pod “podiem”, na kterým stojí hlavní dražitel a jeho pomocníci, projíždí postupně auta k prodeji (od nejlevnějších). Hlavní dražitel oznámí základní informace o autě, vyvolávací cenu a začne mordor.
- Za prvé: na aukci jsou s námi “gangy” nákupčích, který auta prolejzají, poslouchají, čichají, sahají rukou k výfuku, svítí si pod kapotu a pod karoserii, klekají si ve značkových kraťasech na zem, aby viděli i na břicho auta a pak si posunkama naznačují, jak se jim auto líbí.
- Za druhé: aukce jednoho auta trvá průměrně tak 45 vteřin, kdy hlavní dražitel jen vyvolává ty vzrůstající částky (tak rychle, že nevíte, jestli mluví anglicky nebo klingonsky), jeho pomocníci sledují přihazující a vždy ukážou jejich směrem a nahlas heknou na znamení příhozu (už teď vím, že tohle rychlý rozhodování bez možnosti si promyslet, jestli na to ještě mám, nebo už ne, absolutně není pro mě).
- Za třetí: přihazující chtějí zůstávat v částečné anonymitě. Proto na začátku směrem k pomocníkům sice nějak indikují svůj zájem o auto, aby pomocníci věděli, koho mají sledovat, ale potom jejich přihazování probíhá třeba prostřednictvím pohnutí ukazováčku na ruce, přivřením obou očí, navázáním výraznějšího očního kontaktu s pomocníkem, nebo lehkým pokývnutím bradou. Přičemž poker face je něco, bez čeho se na aukci neobejdete. A my se s Adamem bojíme kýchat a kašlat, smát se (ok, asi i posmívat), drbat se na rameni… Abysme náhodou nekoupili něco, co nebude levnej starej spolehlivej wagon.
“Náš” černej matnej wagon se vydraží za $2.700, takže jeho cena po započítání administrativního poplatku na aukci, registrace a Lukeovy provize vzroste cca na $3.600, a to už nechceme. Jedeme plný nadějí na druhou aukci, která je “za rohem”.
Tam je aut podobný množství, ale k překvapení všech zúčastněných bohužel žádnej hratelnej wagon. Je strašný vedro a jsme trochu dehydrovaný, já už jsem skeptická a vlastně mě dost stresuje, jak to všechno probíhá rychle a pod tlakem.
S vypětím sil teda s Lukem najdeme jedno (!!!) auto, o který se budeme ucházet. Je to docela velkej a vysokej Ford Territory, kam by se Adam naležato vešel horko těžko, ale my opravdu s autem chceme dneska odjet. Tenhle Ford je jedno z mála aut, který je v režimu tzv. rezervace. Když na něj přijde řada, dozvíme se vyvolávací cenu ($1.700), indikujeme zájem (zřejmě jako jediní, nebo první, kdoví), auto odjede pryč a někdo z té aukce jde volat majiteli/ce, že je tu je někdo, kdo by chtěl auto koupit, a kolik že by za to vlastně chtěl/a. Pán se vrátí s lístečkem, kterej podstrčí Lukeovi do ruky. Prý $2.500.
Luke nám vysvětluje, že teď je prostor pro vyjednávání, doporučí nám nabídnout $2.000 (po přičtení všech těch poplatků to už je hodně na hraně toho, co jsme chtěli). Tak teda přesně tolik nabízíme, pán od aukce jde znovu volat a… Už se nedovolá. Majitel/ka nebere telefon (anebo je to jen aukční hra?) a nám je ze strany aukce sděleno, že máme auto koupit za $2.500, nebo nechat být. Luke radí nechat být. Jsme zklamaní (možná až vlastně frustrování z nesplněných očekávání), mě extrémně bolí hlava a jedeme domů autem, který si vydražil Novozélanďan Izra.
Lukeovi je nás asi líto, po cestě zpět volá několika svým kámošům od fochu s požadavkem cheap wagon for backpackers (levnej kombík pro batůžkáře s batůžkářkou), nikdo nic nemá. Odkazuje nás na Market Place a Gumtree, diktuje značky a modely aut, který určitě máme shánět a který určitě nechat rovnou plavat. Zároveň nabízí, že kdybychom objevili nějakou káru, co by stála za to, máme mu zavolat, a když bude mít čas, omrkne ji s námi.
Nebudem si lhát, s Adamem není několik hodin řeč. Já trochu přemýšlím, proč je to až takovej problém – pár dní v buse sem, tam, to se přeci ztratí. A on se mi pak svěřuje, že už měl naplánováno, jak mě hned tím novým autem vezme na odpolední plavání do Currumbin, do tý zátoky, kde nejsou vlny.
Rozjíždíme teda znovu hledání po vlastní ose, soustředíme se na těch pár modelů, co doporučuje Luke. Jedno auto se tváří velmi dobře – má oprejskanou střechu a my (už zase) plánujeme, jak si to ozdobíme a vytůníme. Jenže, nemá ani registraci, ani certifikát pojízdnosti – ten nám majitel prej klidně nechá udělat za $200 navíc, i když reálně stojí asi $84 a navíc jsem četla, že bez tohodle certifikátu se auta ani prodávat nesmí. Snažíme se nějak vyjednávat a získat o autě co nejvíc info a pán nakonec píše, že chceme moc, že nekupujem Mercedes, ale starou ojetou káru a že si to rozmyslel a žádnej certifikát dělat nebude. Takže nic.
Věříme v lepší zítřky (s Chrisem)
Dostáváme kontakt na Chrise. Je to pán v důchodu, celej život pracoval kolem aut a teď si přivydělává tím, že za provizi $200 auta lidem shání. Plave místo nich vodami internetu, na auta se chodí sám koukat, skvěle smlouvá a nebojí se na to během prvního hovoru upozornit. S Chrisem jsme mluvili a shodli se, že naše požadavky jsou dostatečně SMART (konkrétní, měřitelný, odsouhlasený, realistický a definovaný v čase). Aktuálně máme rozjednanýho červenýho dlooooouhýho Holdena. Drže nám pěsti!
PS: Pokud byste někdy byli ve stejný situaci jako my, doporučují se následující modely wagonů: Holden Commodore, Ford Territory, Ford Falcon, Kia Sportage. Nechcete: Holden Viva (protože tyhle typy mají hodně poruchový motory) a auta na plyn. Potvrzeno několika zdroji.
