Tak už na to došlo. Naplánovalo se kempování v Noose (14.-15.12.), což pro nás znamenalo nákup kempingovýho vybavení. Šli jsme do KMart a koupili si za $12 (necelých 200 Kč!) stan pro 2 osoby. Takovej obyčejnej, lehkej, o rozměrech 196×140 cm, takže takový klasický australský partnerský / manželský letiště. A k tomu nafukovací matraci, kterou později, samozřejmě, využijeme na přespávání v našem budoucím autě (který se snažíme sehnat opravdu vehementně, viz např. zde).
Stan jsme na zkoušku postavili už v pokoji před odjezdem, abychom zjistili, že se do něj za a) Adam nevejde (i když podle rozměrů měl mít necelých 10 cm rezervu) a za b) že mu chybí taková ta nepromokavá pláštěnka. Ale co už, tady beztak skoro neprší a Adam se holt uloží trochu na štorc.
Protože v kempu nebyla v pátek možnost ubytování po 20. hodině večer a my bychom to dřív nestihli, tak s českou bandou vyrážíme v sobotu 14.12. za ranního kuropění (v půl pátý ráno) 200 km na sever. Jedeme v autě s Míšou a Honzou a dvěma surfama.
Do kempu Noosa River Holiday Park dorážíme chvíli před osmou a dostáváme místa na stany a auta. Procházíme okolí a… Věděli jste, že pelikáni australští celkem výrazně zapáchají po rybách?
Stany stavíme, my s Adamem rozbalujeme matraci a zjišťujeme, že po jejím plném nafouknutí se zmenšuje využitelnej prostor stanu o podstatnou část, takže Adamovi už nebude stačit ležet na štorc, ale jedině s pokrčenýma nohama. No nic, je čas vyrazit za vlnama.
Jedeme na Sunshine Beach, kde kluci oblíkají neopreny, berou prkna a my bezprkňačky a bezprkňáci se povalujeme na sluníčku. Adam zakouší svoje dosavadně nejlepší vlny – celkem vysoký “áčka” (takže takový ty, co se přes sebe nepřelejvaj, ale jedou s Vámi až ke břehu). Asi po hoďce se kmenová rada schází na kávě (a pivu) a plánujeme, co podnikneme dál. Dá to trochu práci, ale směr je nakonec jasný: Národní park Noosa.
Přibližujeme se autama, parkujeme a vyrážíme po stezce pro pěší podél pobřeží parkem. Potkáváme vyhlídku U Vroucího hrnce, pokračujem přes Čajovníkovou zátoku, kde vidíme velký černý rejnoky. Fotíme, točíme, já pózuju u zábradlí a Adam najednou říká: “Hele, tamhle jsou ty lidi, co sledujeme na Instagramu!”.
A teď odbočka. S Adamem máme společnej australskej Instagram, to už asi všichni víte. A na něm sledujeme takový ty volnomyšlenkářský profily lidí, co žijou v autě a cestujou, surfujou, pracujou z auta na počítači a ke štěstí jim v životě stačí vlastně fakt málo. Hodně z těch lidí si v nějaký fázi těch volnomyšlenkářských životů pořizují pejsky, aby jako posunuli ten život v autě na novej level.
A já jsem se jednou rozhodla, že by mě spíš zajímalo, zda a jak se v autě žije s dětma. Když už, tak už. Tak jsme teda začali sledovat několik profilů a jeden z nich patří rodině Nataliethenudie. Mají malýho chlapečka Tallow a další miminko na cestě. No a přesně tyhle lidi potkáváme v sobotu v tý Čajovníkový zátoce. Mně to nedá, oslovuju je s tím, že pardon, my Vás známe z Instagramu a přes pět minut si příjemně povídáme a z nich září pohoda, klid, harmonie, a nakonec se fotíme a měníme si pozitivní energii.
Pak se dostáváme k vyhlídce Delfíního bodu (kde údajně nikdy nikdo žádný delfíny neviděl). Kocháme se Žulovou zátokou a nakonec dorážíme k Vílímu bazénu. Je to vlastně takovej kráterek ve skalách, kam natéká moře a má to krásnou barvu. A tak rychle shazujeme oblečení, bereme plavky (někdo vyloženě nedobrovolně – modří už vědí!) a těšíme se, jak si zarelaxujeme vílím způsobem. (Bohužel v euforii bazén nefotíme, ale určitě mrkněte na Google.)
Postupně lezeme do vody a Adam začne plašit, že ho něco kouslo (a jak je teď rád, že ty plavky má). Tak se mu smějeme, ať nedělá Zagorku, že mu na to nejsme zvědaví, že prostě tu vodu pro sebe sám mít nebude. Jenže Adam přísahá, že ho něco fakt kouslo a leze z vody. S kousancem se přidává i Honza a než se stačim preventivně dostat z vody já sama, to “něco” mě štípe do holeně. Takže hromadně ustupujeme, divíme se, že v bazénku nějaká cizí paní zůstává a po chvíli zjišťujeme, že jsme všichni “poštípaní” od krabů. Ale jen malinko, žádná krev ani hluboké rány. Pak se nějak nedopatřením rozdělujeme a s Adamem ještě pokračujeme k Pekelným branám, kde vidíme z dálky želvy.
Procházka je dlouhá tam i zpět 6 km a přes polední sluníčko to dává docela zabrat. Ale zase! Nádherný scenérie, barvy, flóra, fauna, zvuky… Moc se nám to líbí a rozhodně si plánujeme se do tohohle národního parku ještě vrátit.
Tak. Scházíme se u aut, jede se to supermarketu pro důležitý pochutiny na večer a míříme zpátky do kempu. S Adamem zjišťujeme, že levná matrace nedává celodenní saunu ve stanu a že se značně vyfoukla. Plus náš levnej stan je celej uplně podělanej od místního ptactva.
Bereme proviant a grilujeme v kempu na veřejným grilu. Na halloumi burger nedáme dopustit. Potom přesun ke stanům a následně se popíjí a povídá, ale s ohledem na to, že jsme vzhůru od 4 ráno, nejsme úplně nejčerstvější. Před západem Slunce se málem neslyšíme – stovky ptáků mají slet na blízkým stromě. Pak se setmí a je najednou ticho. Spát jdeme ještě před půlnocí a probouzíme se v půl druhý, ve tři, ve čtyři… Protože ptáci ještě nemají dořešeno a musí si prostě ještě trochu povyměňovat názory i uprostřed noci. Co je jim do toho, že my se snažíme spát.
V půl 7 nám začnou stan zahřívat přímý paprsky, a to už se v podstatě nedá vydržet, musíme ven. Tak uklízíme, balíme a pak kluci jedou znovu na surf. Já zůstávám s Míšou “v centru”, okukujeme obchody a jdeme na narvanou pláž bez velkých vln.
Kluci se vrací asi po dvou hoďkách, jdeme se najíst a! Objevujeme nejlepší kari s rýží, jaký jsme zatím s Adamem jedli. Za skvělou cenu na marketu v podloubí. A pak už nasedáme do auta a jedeme přes největší horko zpátky na Gold Coast.
Noosu jsme s Adamem určitě neviděli naposledy.
A protože evidentně nadešel čas, kdy rozšiřujeme naše působení na sociálních sítích, tady máte náš historicky první vlog z výletu. Tak si to (ve dvou minutkách) dejte s námi!
