Tak jsem si projížděla ten náš blog a dívala se na to, jak skoro po půl roce ne/fungují kategorie, který jsme si na začátku vymysleli. Nemůžu říct, že bych byla úplně spokojená, ale zatím jsem nevymyslela lepší rozřazení. Řekla jsem si ale, že bych se mohla posnažit plnit ty kategorie stávající.
V kategorii Povinnosti toho moc k nalezení není. Není to zdaleka tím, že tady žádný povinnosti nemáme. Jen k nim většinou nevytváříme samostatný články, což je možná chyba. Takže jsem si řekla, že sem dám stručnou informaci o tom, co a jak papírově udělat, když si pořídíte auto, abyste mohli co nejdřív jezdit. Podotýkám, že nejsem úplná odbornice a sdílím s Vámi informace pouze na základě naší goldcoasťácké (tudíž queenslanďácké) zkušenosti (občas doplněný o nějaký to googlení). Ale třeba New South Wales už má některý věci jinak, tak pozor!
RWC a Rego
Základ je, samozřejmě, to vysněný vozidlo sehnat. Řekněme, že se Vám to povedlo. Takže musíte zjistit, jestli má to auto tzv. RWC (Roadworthy Certificate – certifikát pojízdnosti). Ten říká, že vozidlo je v alespoň takovém stavu, že může na silnici, nicméně nezaručuje, že Vám auto vydrží léta bez jediný závady.
Další, co řešíte, je tzv. Rego (Registration – registrace), bez který samozřejmě nesmíte jezdit. Rego se počítá podle toho, jak je auto silný a za kolik jste auto buď reálně koupili, nebo jakou částku jste si nechali napsat na kupní smlouvu.
V ideálním případě teda koupíte vozidlo, který má ještě platnou registraci a udělaný RWC. Pokud je auto registrovaný, nemělo by být možný ho prodávat bez RWC. Prodávající je v takovým případě povinen/na to RWC nechat udělat. Většinou je to u osobáku částka třeba kolem $80, což tady rozhodně není žádná horentní suma. A určitě se Vám stane, že narazíte na těch internetech na spoustu aut, který sice budou mít Rego, ale budou bez RWC. Pak je na Vás, jestli do toho půjdete a RWC si necháte dodatečně udělat, nebo to budete chtít od prodávající/ho, abyste nekupovali zajíce v pytli.
Kupní smlouva a Safety Certificate a Vehicle Registration Transport Application
Jste teda v situaci, kdy máte vybraný a koupený auto. Rozhodně základ, kterej potřebujete, než půjdete na úřad, je mít kupní smlouvu a Safety Certificate. Kupní smlouva tady ale může mít podobu klidně tří řádků ručně psanýho textu na kusu papíru v jakýkoliv stavu. Safety Certifcate Vám dají tam, kde bylo udělaný RWC. Určitou roli v celým tomhle procesu bude hrát i Vehicle Registration Transport Application (žádost o změnu registrace vozidla). Dokument, kterým vlastně dáváte najevo, že auto už nepatří předchozí/mu majiteli/ce, ale Vám. My jsme měli to štěstí, že nám tohle zařídil Chris, Australan, co se v autech vyzná a pomáhá lidem sehnat to pravý ořechový. Takže bohužel přesně nevíme, v jaký fázi je nejlepší tuhle žádost vyplnit a poslat (jde to i on-line). Každopádně, my jsme ji na místě už vůbec neřešili.
Naše kupní smlouva zněla pro příklad následovně: Sold to Adam XYZ, rok výroby, model vozidla, VIN číslo. Sold as is no REGO or RWC. $1800. Being full payment. Podpis prodávajícího.
Je nutno podotknout, že tahle naše cena byla předem prodiskutovaná a vlastně zahrnovala všechny ty procesy, který byly třeba s tím autem udělat (jako třeba odtah na RWC – naše auto nějakou dobu stálo a nemělo tudíž ani RWC ani Rego, pak i samotný RWC atd.). Ale protože jsme si to nechtěli komplikovat, domluvili jsme se prostě takhle.
Hurá na úřad
Takže máte kupní smlouvu, Safety Certificate, vyřešenou žádost o přepis auta, klíčky v ruce a auto, který buď má anebo nemá značky (podle toho, jestli má REGO). Pokud značky nemáte, úřad bude Vaše první cesta, kterou s autem podniknete. Hledáte nejbližší Department of Transport and Main Roads. Ty tu zavírají v 16:30.
Důležitá věc! Nezapomeňte si s sebou vzít pas! Pas, mezinárodní řidičák (nevím, jestli byste uspěli jenom s tím českým a vidět ho chtít můžou) a ideálně i výpis z australskýho bankovního účtu nebo jiný lejstro, na kterým bude vidět Vaše místní adresa. Na úřadu potřebují vidět, že tu fakt bydlíte.
Vytisknete si čekací lísteček a čekáte. Musíme uznat, že to dost odsejpalo. Když na nás přišla řada, byli jsme hotoví asi za 10 minut. Jedna jediná paní úřednice s námi vyřešila úplně všechno – přepis, (nový) značky, povinný ručení (to je možný platit půl ročně nebo ročně). Všechno šlo zaplatit najednou a kartou.
Povinný ručení / pojištění
K ručení je ještě na místě dodat, že tady jsou základně dva druhy. Jedno je tzv. CTP (Compulsory Third Party insurance, povinný pojištění třetí strany). CTP se vztahuje na nehody, při kterých řidič/ka ublíží jiné/mu řidiči/ce nebo chodci/kyni. Nevztahuje se na Vaše ani cizí auto nebo majetek. Je to minimální zákonnej požadavek a nejde si ho nepořídit. Sice si můžete vybrat z několika pojišťoven, ale ceny jsou skoro stejný, protože CTP reguluje vláda. Průměrná cena CTP v roce 2019 byla $340 ročně.
Dál se samozřejmě doporučuje pořídit si i další pojištění pro případ, že poničíte cizí nebo svoje auto či cizí majetek (to je ten klasickej základ, co známe z Čech). Povýšit to samozřejmě můžete i na další úroveň a pojistit se pro případ potřeby nějakých oprav / výměn součástek, pro případ požáru, krádeže nebo pro případ poničení auta souvisejícího s výkyvy počasí. My zatím jezdíme jen s CTP, ale rozhodně se chystáme si něco připlatit. Jen se nám ne a nedaří dostat do pojišťovny. Cena se těžko střílí od boku, tady už se jedná o nabídky jednotlivých pojišťoven. Až budeme vědět víc, tak článek zaktualizujeme.
Zdroj k pojištění třeba tady.
Tolik k papírování spojenýmu s autem. Je to vlastně docela pohoda. Mít auto na Gold Coast je hodně velká úleva – pomáhá to shánět si práci (kvůli ne úplně dobře fungující MHD, který Vás v tý práci dost limituje), nakupovat jídlo a taky výletit. A to je přeci důvod, proč ty cesty na druhý konce světa podnikáme…
Pár tipů na výlet třeba tady: Snapper Rocks, Národní park Springbrook, Národní park Burleigh Head, Noosa, levnější zelenina v Harbour Town.
A kdyby ještě někomu uniklo. Máme o nákupu auta video:
