Tak se nám to na sklonku léta konečně povedlo. V sobotu na přestupný den v roce jsme po Adamově návratu z práce vyrazili do Nového Jižního Walesu (takže v podstatě za roh) na Cabarita Beach. Tam jsme strávili podvečer, Adam surfoval, pak jsme si blízko u pláže ugrilovali večeři – moc dobrý dýňovo-kukuřicový kari karbanátky, ustlali si v autě a před spaním zavolali domů.
Spali jsme na parkovišti prostě tam, kde jsme odpoledne zastavili, nikam jsme se nepřesouvali. Hlavně proto, že jsme nikde kolem nenašli ceduli s nápisem: kempování zakázáno (což ale neznamená, že tam bylo kempování povoleno). V naší blízkosti byly v noci ještě další dvě auta. O kus dál na parkovišti na kopci, kde značka se zákazem byla, spalo lidí v autech podstatně víc. U večeře jsme se bavili s australsko-brazilským párem s obytným vozem, od kterého jsme se dozvěděli, že na Cabaritu jezdí spát pravidelně a že místní policie je prostě shovívavá. To jsme chtěli slyšet.
Noc byla taková, jako když spíte v autě s velkým surfem zasunutým nad hlavou, je Vám hodně vedro (pokud jste Adam), nebo trochu zima (pokud jste já) a nemáte deku, protože, sakra, kdo by si na spaní v autě v australským létě bral s sebou deku, žejo. Každý šustnutí Vás budí, protože jste přesvědčení/é, že Vám jdou příslušníci/ce dát $130 pokutu. Jste tudíž trošku nervózní, takže několikrát za noc potřebujete na malou a od Adama slyšíte: hodně dupej, jo, jsme u toho lesa, tak bacha na hady.
Ale bylo to dobrodružství! V 6 ráno nám zazvonil budík, přejeli jsme na východ Slunce právě na ten kopec k ostatním autům, a koukali na něj z otevřenýho kufru auta.
Potom jsme si asi do 8 hodin dali ještě šlofíka a vyrazili na pláž. Adam zase bojoval s desítkami surfařů a surfařek o vlny a já jsem si četla a odpočívala ve stínu. Adam pak taky odpočíval. A kolem poledne jsme se prošli na vyhlídku, podívali se na vlny a pláže z výšky z obou stran výběžku a vyrazili jsme na oběd.
Po obědě v městečku jsme si zajeli ještě na Kingscliff. To je podle jednoho článku, co jsem na internetu četla, ospalá surfařská a rybářská vesnička, která nabízí jeden z nejlepších útěků od “civilizace” severní části Nového Jižního Walesu. A to vlastně můžeme potvrdit. Byl tam úplný klid. Moře jsme potom, co odešel jeden pár, měli jenom pro sebe. Tak jsme tam v tričkách s UV ochranou strávili celý odpoledne, zatímco auto skoro tálo pod extrémním slunečním žárem. Fakt tenhle víkend mělo sluníčko mimořádný grády.
Jediný problém byl, že jsme na cestě zpět nemohli najít fungující sprchu (toalety jsme nezkoušeli), takže jsme museli zajet pár kilometrů dál k řece, kde voda ze sprchy tekla. Ne, nepletu se, fakt k řece. Kousek od místa, kde jsme se koupali se totiž stéká sladká voda z řeky. A skvěle se tam mísí hnědá sladká s azurovou slanou. (My jsme se koupali výhradně v tý azurový.)
Domů jsme jeli příjemně unavení a do pár dnů jsme pro Vás sestříhali další video z výletu. Tak nám dejte vědět, pokud Vám v něm chybí nějaký podstatný informace!
