Na úvodní fotce bych tentokrát chtěla upozornit na nádhernou plumérii. Některý z nich taky úplně omamně voní a generace žen před námi tyhle nádhery často mívala jako svatební. Jo a! Anglicky se jmenuje frangipani, vyslovuje se to něco jako frendžipany. A když mi o týhle kytce poprvé říkala Annie, myslela jsem, že mluví o přátelích z Japonska – foneticky frend (friend – přítel, kamarád) a džapan (Japan – Japonsko) 😄.
Coronavirové hlášení na 2 odstavcích (přičemž tenhle už je ten první). Došlo k otevření i poslední velké, dosud zavřené, pláže. A taky hřišť a přiléhajících parkovišť. Venkovní aktivity se tak začaly podobat předpandemickému normálu.
Co je ale z mýho hlediska mnohem podstatnější zpráva – po více než 6 týdnech se v obchodech znovu začala objevovat mouka! A těstoviny! A víc než poslední balíček nejlevnější (a nejmíň chutný) rejže! To pro mě znamenalo jediný – éra pečení začala. Ono člověk často nejvíc chce věci, který zrovna nemůže mít. Takže jsem se, samozřejmě, poslední měsíc nemohla dočkat, až začnu něco péct. Což doposud rozhodně nebylo na seznamu mých každodenních aktivit. Když ale Markéta jednou přišla na BANG s vynikajícím mrkvovníkem, moje potřeba pečení dostala i konkrétní a jasný obrysy.
A tak jsem hned v pondělí pekla mrkvovník poprvé (inspirace tímto receptem, ale zdaleka ne přesně).
A kdybych byla přispěvatelka na Mimibazar, a kdyby se na mým levým prsteníčku třpytil diamant, rozhodně bych napsala, že manža si čvachtal. Ale protože na mimáč nepřispívám a Adam si dovolil mě po necelých dvou letech ještě nepožádat o ruku, tak jen napíšu, že během pondělí celou tu buchtu sežral. Takže asi byla dobrá. Na jeho obranu musím říct, že byla jen na malým plechu. Takže hned další den jsem pekla znova, dvounásobně velkou, a ta už vyydržela o trochu déle.
Na začátku týdne 33 jsme po práci u Annie a Phila (kdo neví, může mrknout třeba sem) rychle stihli i pláž a já poprvé za pobyt tady vytáhla svoje plavky na vážně myšlený sportovní plavání z Dekáče. A pak jsem v nich vážně klimbala na pláži na dece, zatímco Adam s Bhupenem byli ve vodě.
Opravdu se k nám nezadržitelně blíží zima. Byli jsme nuceni letos poprvé ze skříně vytáhnout péřovou peřinu. (Její mimořádná funkčnost potvrzena vyléčenou alergičkou na všechno, včetně peří, mnou.)
Kultura
Tenhle týden jsme měli docela kulturní. Rozumějte – v domku se vystřídalo dost lidí na různých “akcích”. Hned v neděli (kterou tu naše týdny začínají) jsme měli grilovačku s Jendou a spol., kdy nám Jenda udělal prvotřídní burgery z takových těch velkých žampionů. A tak nám to nedalo a nabídli jsme Jendovi z Rumburku bydlení v pokoji po Honzovi z Děčína. Jenda slíbil, že o tom bude přemýšet. Po grilovačce jsme se věnovali karbanu. Taky nás v týdnu poprvé navštívila Brňačka Kristýna, kterou jsem poznala v práci. Následně jsme měli další karetní seanci. A s další částí český party jsme týden grilovačkou i zakončili.
Ve čtvrtek měl Adam po šesti fyzicky náročných pracovních dnech volno, takže byl dvakrát surfovat. V pátek po práci mu to nedalo a jel na surf zas a vrátil se domů s tím, že si myslí, že je čas na výjimečnou večeři. Jeli jsme si proto pro naši oblíbenou veganskou avokádovou pizzu, kterou jsme si snědli v klidu domova. Surfovat se – pochopitelně – bylo i v sobotu. Protože bylo fajn počasí, jela jsem na pláž taky a ještě chytala slábnoucí paprsky a věřila, že ještě určitě opalujou.
Naše domácí Annie dělala v domku hloubkovej podzimní úklid, pěkně od podlahy. Mj. taky připravila do chodby spoustu nikomunepatřících věcí na vyhození a požádala nás, ať to probereme, použitelný věci si vezmeme a se zbytkem se nadobro rozloučíme. Kromě několika nefunkčních iPhonů v tý hromadě našel Adam i funkční kameru GoPro (pokud nevíte, tak je to taková ta malá krabička, co točí Full HD sporty, pod vodou atd.). Takže mu zasvítily oči a až si koupí paměťovou kartu, třeba s klukama i něco hezkýho natočej.
Po dlouhé době jsme v sobotu s Adamem byli na pravých nefalšovaných trzích s ovocem a zeleninou v Burleigh Heads. Předem jsme se domluvili, že každej budeme mít 10 na koupení čehokoliv pro sebe. Kromě uspokojivýho množství farmářský zeleniny (za ceny lepší než jsou v supermareketech) jsem si já pořídila na okamžitý zahnání chuti na sladký dvě baklavy (středoasijská tučná sladká laskomina) a ušetřila jsem 6. A Adam si koupil jedno dračí ovoce a jedno kaki ovoce a ušetřil 4. Já jsem měla požitek hned, zatímco Adam si na ten svůj ještě nějakej čas počkal.
No, byly čarodějnice, že jo. My je s Adamem nijak zvlášť neprožíváme ani v Čechách, natož tady. Já teda nijak zvlášť neprožívám ani 1. máj (už tolikrát mě nikdo nepolíbil pod rozkvetlou třešní a hle, pořád jsem tady, vláčná a vlahá). Ale napadlo mě večer, že květinou neurazíš. Tak jsem Adamovi neomaleně vyčetla, že si nevzpomněl, on na chvíli někam zmizel a vrátil se s kusem plevelu z naší zahrádky. Protože je to ale mimořádně pěknej plevel (už byl k vidění v tomhle článku), dala jsem ho do skleničky a tam bujel a rostl a kvetl víc než týden.
Kromě všeho uvedeného i nadále pokračovaly moje pravidelné denní aktivity jako je pletí, čtení, opalování a snídaně v parku.
Škola
I tenhle týden byl věnován pouze disciplíně roleplay. Blíž jsem to popisovala tady. A dostali jsme domácí úkol. Podívat se na dokument, o kterém se bude další týden diskutovat.
Práce
Syn Adamova šéfa si hnul se zády. Takže to pro Adama znamenalo víc jeho hlavní práce než obvykle.
Na začátku týdne 33 (v neděli) jsme byli všichni 3 u Annie a Phila. A kromě poměrně dost fyzicky náročný práce (kopání vození hlíny a štěrku), méně fyzicky náročný práce (převážení mulče) a čištění zahrady jsme dostali královskej oběd. Jen se podívejte sami.
Já jsem se směla postarat o hromadu suchých větví a jinýho nepořádku ze zahrady tak, že jsem je postupně pálila. Musela jsem být opatrná, aby nechytlo to, co nemělo, a aby to moc nekouřilo. A to mi teda připomnělo moje vyrůstání na chalupě, kdy pálení všeho možnýho byla výsada mojí babičky.
V týdnu 33 jsem se s Annie ještě dostala k Marcie (kdo neví, o koho jde, může mrknout sem), kde jsme daly do pořádku celou zadní část zahrádky. Před odjezdem jsme si s Marciou a Davidem chvíli povídaly a 88 letý David mě naprosto odzbrojil, když prohlásil, že si asi potřebuje koupit novej ajfoun. Do teď používá tlačítkovej mobil, ale mimo to je taky obstojný uživatel iPadu (tabletu), který využívá hlavně na kontakt s dcerami v Sydney. Přála bych si taky stejnou snahu o držení kroku s technikou, až mi bude skoro 90.
