Adam je samozřejmě první (a jedinej) člověk, kterej čte články ještě předtím, než “jdou ven”. Většinou mě chválí, což mi lichotí a dělá radost, občas mívá drobný konstruktivní návrhy na úpravy, výjimečně zasahuje do textu. U psaní Týdne 8 (to je ten hooodně dlouhej článek) navrhl udělat zvláštní článek o zajímavostech, který standardně shromažďuju na konci týdenního hlášení. Protože jsou ale některý články prostě dlouhý, možná se Vám ani nechce je dočítat do konce. A podle Adama by byla škoda, aby tyhle perličky zapadly.
Rozhodla jsem se proto dát dohromady zajímavosti, který jsme postřehli za těch 9 týdnů, co jsme tady. Najdete je postupně v kategoriích Práce, Zábava, Praktický záležitosti a Ostatní. A protože je toho dost, budou rozdělený do dvou článků.
Tak tady máte jejich první část!
Práce
Pokud nejste děti bohatých rodičů, kterých se tu mimochodem pohybuje spousta, nebo nemáte jinou formu sponzoringu, tak práci prostě potřebujete. A to tak, že včera bylo pozdě, protože Austrálie není levná země. Uvědomte si, že práci hledáte Vy a s Vámi další zástupy lidí, který sem denně přilétají za štěstím, zkušenostma, vzrušením. Takže už včera bylo pozdě na to s tím hledáním začít.
Obvykle se doporučuje hledat “face tu face”. Obcházíte obchody, restaurace, bary a kavárny s životopisem v ruce a snažíte se jim během 30 vteřin, který Vám jsou průměrně ochotný na úvod věnovat, dokázat, že Vy jste ta pravá / ten pravej pro pozici sezónní prodavačky/če, kavárnice/níka, barmanky/na, číšnice/ka, ficky, uklízečky/če, čehokoliv. Následuje možnost internetovýho hledání třeba přes Seek, Gumtree. Někdy Vám pomáhají s hledáním Vaše agentury (ta naše každý týden rozesílá e-mail s nabídkama, ale ty jsou dost často pro lidi už zkušený v oboru (nejčastěji pohostinství), nebo jsou moc daleko). Co ale pomáhá nejvíc jsou osobní kontakty. Tak se rychle socializujte, najděte si známý a všude říkejte, že hledáte práci.
Licence
Austrálie miluje licence na všechno. Nemluvíme o řidičáku, ale i jako pomocná síla na stavbě byste formálně měli mít licenci / kartu, jinak by Vás neměli zaměstnat. Pro práci na stavbě potřebujete v jihovýchodním regionu Austrálie bílou kartu, která dřív byla zelená, pro práci s dětma modrou kartu. Pro práci s alkoholem (každej podnik, kde se servíruje alkohol) musíte mít RSA licenci, a když se k tomu alkoholu i gambluje, karbaní (prostě tam jde o peníze), potřebujete RSG licenci. Některý ty licence by měly jít pořídit i on-line (několikahodinové samostudium), jinak se dochází prezenčně na kurzy. Pokud jste na studentským vízu, bude to s on-line licencema komplikovanější. Za všechno se platí. Někdy 40 AUD, jindy třeba 140 AUD, to je různý.
My jsme s Adamem od začátku říkali, že se nám moc nechce “na plac” (rozuměj do restaurace apod.), proto jsme si RSA zatím neudělali. Naopak by se nám chtělo k dětem, ale často nás odrazují požadavky na chůvy, který se na internetu objevují: plynulá (rodilá) angličtina, vlastní auto, vaření nutričně vyvážených jídel, a pracovní doba, kdy se k sobě domů chodíte akorát vyspat.
Pokud bysme ale mohli doporučit něco “dalším generacím”, co přijdou po nás – udělejte si jasno v tom, co tu chcete dělat, abyste pak neměli to hledání práce nejomezenější, jak to jen jde (jako jsme to měli a máme my).
Poznámka: skoro nikomu se nechce uklízet a běhat po hospodě se třema talířema od nevidim do nevidim, ale většina lidí tak začíná, protože bývá nejsnazší v těchhle dvou oblastech práci do začátku sehnat. Pokud to fakt nechcete, buďte připravený, že Vám hledání práce potrvá mnohem dýl, a tím pádem mějte připravený větší úspory.
Jo a! Sice po celým Gold Coast shánějí pomocný síly do obchodů s oblečením na vánoční čas a novoroční slevy, ale nakonec se jim soudě dle naší zkušenosti nehodí ani lidi s maturitou, který mají s prodejem několikaletý zkušenosti a třeba trochu méně jistou angličtinu (jako Adam), ani lidi s titulem, který mají mnohaletý zkušenosti s mluvením a strategickým vyjednáváním s lidma a třeba trochu jistější angličtinu (jako já).
Buďte připravený číst e-maily (a nebo po druhým kole výběrka přijímat telefony) ve znění: Hi XYZ, Thank you for taking the time to submit your application for the position of Christmas Casual Sales Assistant with XYZ. Your application has been reviewed and assessed in line with the specific requirements for this position, after careful consideration we regret to advise that you have been unsuccessful in this instance.
(Ahoj XYZ, děkujeme, že jste si udělal/a čas a přihlásil/a se do výběrového řízení na pozici prodavače/prodavačky v období Vánoc v obchodu XYZ. Vaše přihláška byla zkontrolována a posouzena v souladu se specifickými požadavky na tuto pozici. Po pečlivém zvážení litujeme, že jste v tomto případě nebyl/a úspěšný/á.)
Takže já vlastně nevím, koho chtějí. Možná někoho s australským pasem, ale nechci si domejšlet.
Rada na závěr: pokud se Vám nechce ani uklízet, ani běhat s talířema a chcete si do začátku vydělat aspoň na nájem, kupte si kolo (do 100 AUD za jetý, ale stále pojízdný a třeba i celkem hezký se vejdete), na záda spešl batoh, helmu, nainstalujte appku a jezděte pro Uber Eats.
Soucitné volno
Z jinýho soudku. Kromě 20 dnů dovolený tak, jak ji známe z ČR, má Austrálie i compassionate leave. Něco jako volno udělené ze soucitu. To slouží jako volno z práce v důsledku zvláštních osobních okolností – to může být třeba, když cítíte dlouhodobý stres a výrazný přepracování, máte psychický problémy nebo Vám třeba zemře někdo v rodině. Zaměstnavatel Vám Vaše místo musí podržet, někdy je to dokonce placený a může to trvat i několik měsíců.
Daňový čísla
Než začnete pracovat, musíte si pořídit tzv. TFN (Tax File Number – daňový číslo), pod kterým budete mj. vedený v práci, a pod kterým se Vám budou shromažďovat všechny informace důležitý pro pozdější daňový přiznání. Zažádáte si o něj on-line a pak čekáte až 28 dní, než Vám přijde poštou. My jsme ho měli v ruce asi za cca 2,5 týdne.
Pokud víte, že chcete dělat na sebe, budete si muset zažádat o ABN (Australian Business Number – australský podnikatelský číslo).
No a některý banky Vám nebudou chtít dát do ruky debitky, dokud jim neposkytnete taky nějaký to český číslo. Po spoustě osobních hovorů a telefonátů s bankou jsme zjistili, že pro Českou republiku se má jednat o personal number – osobní číslo. Tak dlouho jsme si s Adamem lámali hlavu, co by to mohlo být, řešili jsme i možnost psát na českej finančák, až Adama napadlo přeložit si, jak se řekne rodný číslo. No, řekne se personal identification number, takže jsme se rozhodli, že to bude asi ono. Tak jsme bance poslali naše rodný čísla a od tý doby jsme od nich nic neslyšeli.
Zábava
Ve volným čase se tady dá samozřejmě dělat ledacos. Asi Vás jako první napadnou vodní sporty, a nemýlíte se. Surfy, bodyboardy, paddle boardy, kajaky, kiting, to je, samozřejmě, úplně logický. Je tady spousta zábavních parků (Movie World, Sea World, Dream World). Lidi tady taky hodně dbají o svůj zevnějšek. Běhají, posilují, jógují. Po večerech máte na výběr z několika multikin, najdete tu i nějaký “artový” kina. Bary, hospody, restaurace, kluby. Prostě taková ta všezahrnující klasika, až na…
Kavárny
Že Vám schází kavárny? Ano, a ne náhodou. Kaváren je tady spousta. Austrálie miluje kafe a se svojí láskou ke kávě se řadí k zemím s kávovou kulturou na nejvyšší úrovni. Říká se, že kávu do Austrálie přivezli po druhý světový válce lidi z Řecka a Itálie, a pak se rozjela ta posedlost (před tím se tu pil hodně čaj #Commonwealth a, bohužel, nejsou doklady o ne/lásce ke kávě ze strany domorodého obyvatelstva).
V roce 2019 Austrálie spotřebovala 1,875 milionu šedesáti kilových pytlů kávy, co se týká osobní spotřeby, pohybuje se to kolem 2 kg na jednu osobu za rok. Podle statistik z roku 2018 se tu nejvíc pije latté s průměrnou cenou 4,18 AUD (67 Kč – zdravíme pražský kavárny!).
Dneska je až 95 % australských kaváren v osobním vlastnictví (opak velkých řetězců) a potrpí si na styl a jedinečnost. Perlička nalezená v hlubinách internetu: v roce 2000 rozjel svoje podnikání v Austrálii Starbucks a po 8 letech musel zavřít přes ⅔ poboček, protože pro ně v nastavený australský kávový kultuře tak nějak nebylo místo.
Takže pro všechny osoby milující kávu: Austrálie je země pro Vás. Ale! Pokud si rádi užíváte vysedávání v hipsterských vystajlovaných kavárnách, tak přijeďte s pořádnýma úsporama, protože tyhle kavárny tady zavírají cca do 15 hodin, tudíž se to těžko ladí s běžným zaměstnáním.
Na Gold Coast je světlo hodně brzo ráno, takže tyhle super truper kavárničky otevírají třeba v 7 a dělají k tomu lattéčku skělý snídaně. Když tam přijdete kolem 10. hodiny, dá se odhadnout, že tam budete (skoro) sami, pak kolem oběda začnou chodit lidi na brunch a pak je čas na zavíračku.
Jasně, že se tady dá kafe sehnat i v odpoledních hodinách, ale pokud jste zvyklý chodit do kaváren s laptopem trochu si popracovat, postudovat, popsat diplomku a pak to zalít dvojkou bílýho, tak tady teda horko těžko seženete nějakej podnik, kde by se Vám fakt líbilo a dalo se tam tohle provozovat.
Sečteno, podtrženo: my sice s Adamem kafe v podstatě nepijem, ale posedávat a klábosit v esteticky přitažlivých kavárnách nám v Praze rozhodně nevadilo. Chtěli jsme to zkusit i tady, a tak jsme na Surfers Paradise hledali někdy kolem 14. hodiny nějakou hipsteřinku, kde by se dal psát blog až do pozdního odpoledne. V podstatě jsme nic nenašli, takže vzpomínáme na Prahu a blog píšeme na zahradě.
Zdroje:
The Unique Coffee Culture in Australia a Australian coffee market – Statistics & Facts.
Noční život
Česká republika je už 25. rok po sobě světovou špičkou ve spotřebě piva na osobu se svými více než 140 litry za rok. Austrálie se pohybuje někde kolem 20. místa. To jen tak na okraj.
Zdroj: Kirin Beer University Report Global Beer Consumption by Country in 2017.
Austrálie moc nemá ráda alkohol, resp. lidi, co ho pijí víc, než přijde Austrálii ok. Začíná to tím, že se alkohol nedá koupit v klasických supermarketech. Mají tady na to extra obchody “botláky” (Beer, Wine & Spirits, Liquorland), kam nesmí děti. Když Vás prodavač/ka odhadne jako někoho, kdo si kupuje flašku vína proto, aby ji vypil o pár bloků vedle na pláži, rovnou Vám nabídne i papírovej pytlík, protože se tady na veřejnosti pít nesmí. To asi nepřekvapí ani nás z ČR a zvládneme to pochopit.
Jako perličku ale vnímáme to, že když se jdete večer bavit do baru, může se Vám klidně stát, že po půl 1 ráno už se do něj nedostanete, protože co je tady komu po tom, že tohle je přesně ten čas, kdy se v Praze začíná rozjíždět ten pořádnej večírek a že Vy jste zvyklí jezdit “do centra” poslední přednoční tramvají. Když jste ale večerní ptáčata a do baru se tady dostanete před půlnocí, tak buďte připravený, že Vám po 3. hodině ráno už nenalejou. Protože co byste se jako měli někde opíjet do ranního kuropění?! A když se snažíte do baru dostat ve stavu už podnapilém, může se Vám stát, že Vás tam prostě a jednoduše nepustí. Tady jste v civilizovaný zemi, ne ve východní Evropě 😄!
Jako výhodu vnímám to, že když máte chuť na panáka smíchanýho s nějakým nealkem, tak to nealko máte v ceně. Gin s tonicem si tady teda dáte třeba za 8-10 AUD, což jsou ceny, se kterýma se setkáte i v Praze.
Alkohol je tu drahej, piva bez pěny, lahváče v obchodech třetinkový a z vína na vaření bolí hlava stejně jako v Čechách. Tudíž s Adamem moc nepijeme a ušetřený peníze utrácíme za zmrzlinu.
Barbecue spoty
Pokud máte rádi grilování, budete tady jako doma. Protože na Gold Coast máte cca 300 slunečných dní do roka, všude najdete veřejný místa, kde se dá grilovat a posedět ve stínu v parku i u pláže. Stačí si vybrat preferovaný místo, dopravit se na něj s proviantem a můžete grilovat o 106, zdarma. Jen zapnete gril (vypadá to jako mělkej nerezovej dřez) a jedete. K dispozici je pak i voda (taky zdarma) a všechny tyhle místa denně uklízí někdo z místní údržby.
Když se jedete o víkendu projet třeba na kole podél pláže, úplně běžně vidíte několik rodinných sešlostí (včetně vlastních přinesených rychlostavěcích / rychloskládacích zahradních stanů), oslav narozenin (včetně dortů a heliem nafouknutých metrových číslic) nebo sešlosti válečných veteránů (včetně vyvěšených vlajek).
Pokračování příště!
