Protože se nám povedlo pár fajn fotek, který jsme všechny nechtěli cpát do klasickýho shrnutí týdne. Takže tady je jedna rychlá fotoreportáž z našeho posledního fakt povedenýho výletu.
Je pondělí (27.1.), volno pro všechny, protože v neděli byl Den Austrálie, státní svátek, a k tomu se rozhodně musí přidat ještě jeden den pracovní. Takže to zavání výletem. Venku je dost velký vedro, Adam dopoledne surfuje a k výletu se rozhoupáváme až po 13. hodině.
Máme auto, takže se nám parádně rozšířily obzory. Můžeme poznávat okolí zase úplně jinak než na kole. Ze Snapper Rocks jsme už viděli pár prima fotek a slyšeli jsme ódy na pláže kolem. A taky se tam teda jezdí surfařský poháry. Tak teda sedáme do toho našeho bílýho žihadla a jedeme 30 km, ne podél pobřeží, protože tam to semafory podstatně zdržujou.
Už z dálky vidíme, že to tam bude fajn. Hledáme místo na parkování na kopci u vyhlídky Rainbow Bay. Ale nic volnýho tam není. Je to zjevně oblíbenej flek pro lidi s obytnýma autama. Takže se přesouváme podél pobřeží, až zdarma parkujeme u Památníku kapitána Cooka. Fotíme první rozhledy a procházkou jdeme na Froggy Beach. A zas fotíme.
Pak se přesouváme dál až k těm pověstným fotogenickým kamenům. A musíme souhlasit. Esteticky je to fakt pohlazení. Baví nás barva oceánu a tříštění vln, i všechny ty organismy co tam žijou v symbióze. Adam se chechtá u krabí kolonie která si do tlam kelepatama láduje chaluhy (a já to nefotim, protože jsem už o dům dál).
Navazující Greenmount Beach je super. Nejenom kvůli pokračujícím fotogenickým lokacím, ale hlavně proto, že kameny v ní svým postavením vytváří vlnolamy a umožňují tak se bezpečně fotit, ale hlavně koupat dětem, starším lidem a později i mně.
Takže se vracíme do auta, házíme se do plavkovýho gala a vracíme se na Froggy Beach. Není v podstatě nikdo ve vodě, takže to zavání předzápadovou romantikou. Ale protože má Adam za ušima, tak merčí a řiká, že bysme měli zkontrolovat, jestli neuvidíme nějaký medúzy. Sezóna už začala. No, a co myslíte? Jasně! Stačí pár kroků blíž k vodě a už je vidíme. Na 10 metrech čtverečních napočítáme 8 měchýřovek portugalských (modrejch flašek, první pomoc jsme zmiňovali tady). Takže se urychleně dekujeme, upozorňujeme další pár, co se tam chystá a spěcháme zpátky na pláž, kde jsme naposledy fotili.
Voda je teplá, vlny nejsou divoký. Jsou přesně takový, jaký je mám ráda (a dost často je blíž u nás postrádám) – dostatečný na to, že se na nich dá “vozit”, ale zároveň natolik příčetný, že Vás při každý sebemenší nepozornosti nesemelou a nevymyjou všechny otvory. (Ale jako když jste nepozorný, nebo děláte opak toho, co Vám Adam radí, tak Vám to strhne drdol jedna báseň a donutí pod vodou ten kotrmeleček udělat, to zase jo!)
S Adamem se vlastně poprvé po pěti měsících takhle pohodově společně koupeme, užíváme si ty měnící se pastelový barvy kolem a já se pak úplně poprvé (!) válím v mělký vodě na zádech (a domů si pak nesu v plavkách plno písku).
PS: Adam je často na fotkách zezadu nebo z profilu, protože prostě a jednoduše nerad pózuje. No a já… Jako takhle, vesmír i náš vztah je v rovnováze 😉.
