Tentokrát žádná Corona. Nebo takhle… Dozvěděli jsme se o podpoře pro mezinárodní studentstvo. Jednorázová finanční injekce $500 zněla po skoro dvou měsících bez práce docela přitažlivě. Jenže! Ta injekce byla míněná jen pro ty, co měli na účtu méně než $1500. A protože my jsme si převedli český úspory na australský účet pro případ nejvyšší potřeby, máme na něm pochopitelně víc.
Nejdřív jsem byla naštvaná, že teda když se konečně vymyslí nějaká podpora taky pro nás, přistěhovalce a přistěhovalky s nejistou budoucností, že na ní stejně nedosáhneme. Pak jsem si ale došla k tomu, že ty peníze mají sloužit hlavně lidem, který jsou na tom vyloženě špatně. Méně než $1500 na účtě máte v jedný osobě bez příjmu třeba na měsíc a půl dost skromnýho žití. A protože my na tom z tohohle pohledu vyloženě špatně fakt nebyli a nejsme, všechno je tím pádem přesně takový, jaký to má být. Spravedlivý. A spravedlnost já ráda.
Trochu o surfování
I přesto, že je zima, Adam se pořád snaží chytat (skoro) jakýkoliv vlny. Ani týden 36 tudíž v tomhle nebyl výjimkou. Co ale v souvislosti se surfem Adam řešil už delší dobu, byl nákup novýho starýho prkna. Dospěl totiž do fáze, kdy mu jeho dosavadní (7stop a 6 palců) přestal stačit, resp. zdržoval ho. Navíc potom, co zkusil jeden kratší (6 stop a 4 palce) od spolubydlícího Bhupena, bylo mu jasný, že k delšímu už se nemůže vrátit. Takže jsme rozjeli hon. Jezdili jsme do surfshopů, Adam denně projížděl všechny ty facebookový markety a další stránky se second hand věcma. A pořád ne a ne narazit na TEN surf.
Adam mi totiž oznámil, že tenhle surf bude asi poslední, na který se za pobyt tady dostane. A tudíž by si ho chtěl vzít s sebou do ČR a ideálně pověsit nad postel. Já bych nebyla ani tak nutně proti, jenže ke kritériím funkčním (stopy, palce, litry, šířka) se tím pádem přidaly ještě ty estetický (zejm. barevnost, ono totiž není bílá jako bílá a zelená jako zelená).
No, nebudu Vám lhát, sehnat prkno vyhovující všem kritériím bylo v podstatě nemožný. Došlo to tak daleko, až jsem říkala: prosim tě, už si nějaký kup, hlavně dobře dlouhý a široký, klidně hnusný, kdyžtak nebude nad postelí, ale ve sklepě. No, když o tom tak píšu, možná by si surfování zasloužilo po tom třičtvrtě roce samostatnej článek, což?
Poslední informace k surfování: Adam byl s Honzou z Děčína na jedný předzápadový seanci a zažili při ní zvláštní “krvavý” západ Slunce. Kamera to sice pořádně nezachytila, ale zničehonic se šednoucí západ změnil v rudej a kluci byli pořád ve vodě a bylo to jedinečný.
Narozeniny
V týdnu 36 měla moje mamka narozeniny. Další, na kterých jsme nemohli být. A další, který si spolu snad užijeme dodatečně, třeba někde pod palmami na Bali? Kdoví, snad…
Narozeniny měl ale i Adamáč. V pondělí 18. května, šestadvacáté. Zaorkouhlováním je mu tedy tudíž spíš 30 než 20. Ha! A teď to půjde z kopce…
To, že dostane kokosovej medovník od Češky Anet z Golden Bake Shop, jsme věděli hned, když jsme ten dort ochutnali poprvé někdy před Vánoci. Nebylo proto nutný kolem toho dělat žádný velký tajnosti. Jinými slovy, jeli jsme pro hotový dort už v neděli večer. A Adam se na něj nesměl podívat, protože aspoň nějaký překvapení musí být, ne?
S ohledem na narozky jsem dořešovala narozeninový videa od Adamových kámošů a kámošek, aby měl Adam taky nějaký ten audiovizuální materiál. Připravila jsem mu taky poukaz na surfovou videoseanci s Jendou, protože jsme si už před časem oba připustili, že já Adama asi ve vlnách točit nebudu.
V pondělí ráno jsem šla (logicky) místo snídaně připravit svíčky na dort, zavolala na Adama, a první jídlo dne bylo královský. Pak jsem mu dala k narozkám triko značky I Du hovno (více o této malé značce třeba zde) a musím říct, že do sbírky je skvělý a slušivý. Protože jsme se rozhodli skvělým medovníkem obdarovat i naše domácí Annie a Philla (za to, jak se k nám hezky chovají), jeli jsme k nim na otočku hned po snídani.
Cestou zpátky jsme koukli k moři na vlny, který tam nebyli. Tak se doma zaradoval z poukazu surfování a zadojímal u videí. Večer jsme si udělali kino, když ty naše jsou pořád zavřený, a s občerstvením jsme koukali na Světovou válku Z a pili cider. Adam večer prohlásil, že to byl den podle jeho gusta.
S Adamem jsme v tomhle týdnu měli taky jedno soukromý výročí (málem jsme si před dvěma lety dali první pusu, ale jenom málem) a bylo to spojený s noční oblohou, Kasiopeou. A tak jsme si tady znova připomněli, že jsme na druhý straně zeměkoule, a že obloha tady vypadá úplně jinak.
Volnočasové aktivity
V týdnu 36 jsem se poprvé dostala k praxi macrame / drhání. Z levné “bavlny” z uměliny jsem zkoušela macramovat list a fotka z procesu je mnohem lepší než ta výsledná😅. Ale nebojte, krásy s nádherou se ještě dočkáte.
Zopakovali jsme si zase “den s Jendou”. Stříhali jsme mu vlasy (opravdu jsme se snažili o hipsterský sestřih a na to, že jsme měli jen strojek a žádný zkušenosti to nedopadlo vůbec zle). Odpoledne jsme si zajeli po sto letech na kole na zmrzku na Surfers Paradise (a mně se po 2 km u pumpy rozbil řetěz, ale šel naštěstí spravit) a kochali se výhledem na oceán. Jenda se k nám tenhle týden konečně nastěhoval.
Zima byla nemilosrdná. To sice znamená kolem 20 stupňů přes den. Ale ty noci a rána! A když k tomu přidáte zdi z papundeklu, jde Vám ráno pomalu pára od pusy, ručníky jsou studený, že se Vám na ně nechce ani šahat. A příjemně je v domě až tak kolem 1 hodiny po obědě. Koupě fukaru nás nemine. To jen tak na okraj.
Dostali jsme o víkendu s Adamem na pláž a vzali s sebou foťák a zase se snažili o velký plážový umění.
Brňačka Kristýna, kterou jsem poznala v bývalý práci, si tady přivydělávala mj. i ve studiu s thajskými masážemi. Corona samozřejmě všechny tyhle věci šmahem utla a Kristýna chtě nechtě musela začít jezdit Uber Eats, aby bylo na nájem. Tak jsme si s Adamem řekli, že nasbíráme nějaký karma body, a požádali jsme Kristýnu, aby nám přijela udělat masáž. Starodávný masérský křeslo jsme doma měli po Honzovi z Děčína. Našel ho tady u popelnic na začátku svýho pobytu, když si taky potřeboval nějak přivydělávat. A tak Kristýna v pátek navečer přijela a 3 hodiny se nám věnovala. Bylo to bezkonkurenční.
Práce
Adam ve svojí standardní práci tento týden navštívil další čtvrť pro bohaté lidi. Takový město ve městě, kde každá masivní vila má kromě vlastní jachty taky vlastní elektroauto. Později jsme se dozvědeli, že v týhle oblasti mají lidi jen letní domy na rekreaci. #thisisgoldcoast
Říkali jsme Vám už, že Adamův šéf je notorickej workoholik (tudíž absolutní opak Adama)? Adam v práci za ten půlrok nebyl ani jednou na záchodě během výkonu zaměstnání, svačí se zásadně pouze v maximálně pětiminutových přejezdech mezi jednotlivými zahradami. Když Adam přijel do práce přesně na čas a pracovní boty si obouval už v započaté pracovní době, dostal normálně zjebáno, že takhle by to teda nešlo. Někdy nedostává zaplacenou dobu, kdy se přejíždí k zahradám, co jsou ve větší vzdálenosti.
No, takže Vás možná překvapí míň než mě Adamovo “přiznání”, že teda začal jezdit do práce vyloženě včas (s cca 15 minutovým předstihem), aby měl jistotu, že si stihne obout boty. Ale nejezdí rovnou k šéfikovi. Parkuje 100 metrů od místa setkání a ještě odpočívá a přesvědčuje sám sebe, že ani dneska se mu nebude chtít 8 hodin na záchod.
Jinak zase klasicky jsme byli u domácích na zahradě. Adam s Phillem tento týden dělali schody, my s Annie jsme distribuovaly mulč na patřičná místa. Taky jsme spolu jely k devadesátnici Marcie a plely a čistily zahrádku.
O víkendu jsme dokončený schody obkládali kamenama, Adam kácel palmy. Byl dost vyděšenej, když jsme najednou na kusu dřeva objevili zničehonic (asi) krev. Protože ale nikoho nic nebolelo a nikomu nic nechybělo, dodnes nevíme, odkud byla. V sobotu jsme měli zase skvělej oběd, po kterým na sebe Annie s Phillem mrkli a Phill donesl pro všechny zmrzku Magnum. Tu si Annie dává denně večer u telky (a nejí kvůli tomu přes den žádný jiný sladkosti). Ale když byl ten víkend, oběd si prý zasloužil i zákusek.
Před odjezdem jsme si všimli, že schody už kontroluje klokaní rodinka. A neviděli jsme ji tam rozhodně naposledy.
